Bassin Arcachon se nachází asi 50 km západně od Bordeaux. Je to vlastně takový trojúhelnikovitý záliv, propojený s oceánem úzkým hrdlem u města Arcachon, poblíž Duny du Pyla. Voda je tu mělká, při odlivu to vypadá, jako by se jednalo o nějaké bahnisko, za přílivu se mění v krásné jezero. A to pravidelné střídání, napouštění a vypouštění vytváří zvláštní, na dýchaní velmi příjemné, ovzduší.
A tak tu v 19. století vznikla řada přímořských lázní včetně Lázní Andernos. Neduhy si tu kurýroval, ale také velmi spontánně žil například Toulouse-Lautrec.
Dnes, kdy za stejný čas, co se sem vláčkem dostal slavný malíř z Paříže, doletíte přes půl zeměkoule, tak Andernos lázně jsou spíše jen podle názvu a změnilo se ve víkendové sídlo movitějších obyvatel Bordeaux.
Někteří místní zase bydlí tady, a do Bordeaux za prací dojíždějí

Ale jedna věc se nezměnila, nebo jen málo.
Všechny osady podél bazénu jsou přístavišti chovatelů ústřic. V bazénu samotném je voda na chov těch potvor moc teplá, tak rošty s plastovými vaky, ve kterých lastury rostou jsou umístěny už mimo bazén, v oceánu, a chovatelé za nimi za přílivu odjíždějí, pytle pak otáčí, vykládají, nakládají, přivezou domů, kde je třídí, a ty velké připravují k expedici a malé zpátky pytlují a zaváží na oceán.

Chovatelé ústřic mají všude svoje přístavy s "cabins" - dřevěné kabiny, ve kterých svoje zboží zpracovávají.
Je to tvrdá práce a jak vše funguje není snadné popsat v krátkosti. A ze svých "cabin" také ústřice prodávají, po tuctech, tucet dnes stojí 6-7 euro, tady, v Andernos.

A pak jsou tu restaurace, zaměřené pochopitelně na mořské dary, a čas, který tu je řízen rytmem odlivu a přílivu tu plyne klidně, zvolna, a suchozemci, kterým jsem já, je obtížné se zvednout z lavičky, a vrátit se zpátky do hektického světa plného omylů a nedorozumění.

Port ostrèicole Andernos-les-Bains