29.6.2021: Norimberk - Ansbach

46 km

29.6.2021: AnsbacH - Schwäbisch Hall

86 km

29.6.2018: NORIMBERK - Schwäbisch Hall

132 km
Nechápu to.
Asi jste si toho také všimnuli. Jde o zásadní věc, která ovlivňuje život každého z nás, a nic. A  ticho po pěšině.
Politici mlčí, kavárna se nevyjadřuje, Okamura ignoruje, ba i Ovčáček drží klapačku. Z Brusele se teprve ničeho nedočkáme, i když “globální klimatická změna” i s ozónovou dírou je proti tomu banalitka.
O co jde?
O zrychlování času.
Všimnul jsem si toho těsně po návratu z vojny, tedy někdy v roce 1985. Čas se od té doby nějak rozběhla a prudce akceleruje. Třicítka, padesátka a to dnešní tempo je už vražedné. Dvakrát se ohlédneš a desetiletí v tahu.
Je to tak, je to šest let a dva měsíce, co jsem se poprvé vydal na vlastnoručně dobastleném elektrokole do Města světel. Zápas s technikou jsem tenkrát vyhrál, ale dostal jsem takovou lekci, že jsem další dálkové elektropokusy vzdal. A pak jsem tu trasu jel ještě párkrát, a taky jiné až se to stalo.
Souvisí to s tím zrychleným časem, genetikou, nadváhou, a pravděpodobně i s dováděním v mládí, prostě nějak nemůžu chodit. Bolí mě kotníky i kolena, a když se přemůžu a pár stovek metrů popojdu, celé noci trpím.
A do toho z rádia Maruška Rottrová pěje, že ten vůz už jel, a mám být rád, že to bylo tak skvělé a zřejmě v klidu si stárnout. A já nabírám dech!
Jo, to je ono!
Žádný vůz, nasrat.
Co nejde silou, jde ještě větší silou, ať stárnou mladší, aj tak sme stále frajeri….
Koupil jsem elektrooře, naložil 3 baterie a jedu znova. Jak jednou přestanu, nikdy už nezačnu a já si nekoupil karbonovýho zelenáče aby mě zdobil kolnu.
Když pochopím problém, vyřeším jej.
A jinde než na cestě to nedokážu.
Dnes jsem vyjel z Norimberka, ve čtvrtek ráno budu v Městě světel.
Jsem ve Schwäbisch Hall a žiju.
132 km, dvě baterie…
Fotogalerie

30.6.2018: SCHWäBISCH HALL - HEILBRONN

58 km

30.6.2018: HEILBRONN - KARLSRUHE

79 km

30.6.2018: SCHWäBISCH HALL - KARLSRUHE

137 km

Tak jsem dojel do Karlsruhe.
Ze Schwäbisch Hall přes Löwenstein je to safra nahoru a dolů a ta navigace se kopcům fakt nevyhýbá.
Hned třetí kilometr mě dostala, zatímco státovka se kroutí, stezka to chlapsky dává kolmo na vrstevnici. Asfalt, což to jo, ale stále secto zvedalo, skoro jak silueta vysílače na Ještědu. Asi dvacet metrů jsem vzdal, sesedám a ouvej. To kolo samotné má 24 kilo, pak ty baterie, nabíječky, notebook s nabíječkou, nějaké ty hadříky, počítám že dalších 30 kilo mám na nosiči.
A strkej to do kolmého svahu v cyklosandálkách s kotníkama na hadry.
Díky školství mého mládí, jsem těch 20 metrů vystrkal methodou "Meresjev" a pak už jsem byl nahoře žádný jiný problém nenastal.
Před Karlsruhe jsem potkal tlupu kluků (50+) z Čech, stáli podél cyklostezky a zřejmě aby se zbytečně nepotili pouštěli vodu jak u žlábku, vyrovnaní a dobré mysli.
Tedy do té doby, než zjistili, že si vezi zadek na motóru, od té doby trpěli závistí.
Jinak celý den nějak takhle, ani vnuka Matěje bych se nebál vzít s sebou...

Fotogalerie

1.7.2018: Karlsruhe - XOUAXANGE

141 km

A jsem zase tu.
Dèja vu, to je ten les, kde jsem před šesti lety bloudil.
Pak, že nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Ale už pokryto LTE signálem, navigace mě vede spolehlivě pryč od škaredých vzpomínek.
Dalších padesát kilometrů rovinky podél Rýna jsem proletěl světrem v zádech, přemohl jsem nutkání pokračovat dál na jih a prudce stočil k západu.
Je poledne, a to celá la France usedá ke stolu a žere.
Jsi-li v Římě, chovej se jako Říman.
Napojen bublinatou vodou už dvacet minut čekám na objednání si "menu du jour'. A se mnou asi padesát dalších. Nikdo nejeví známky nervosity, tedy asi je to normální. Prostírá se pro dalších 50 strávníků, kteří zřejmě teprve dorazí.
Děcka přestalo bavit běhat kolem a rozhodla se hrát fotbal, míč nebezpečně poskakuje mezi stoly...
Už bych jí držel, tedy být tu můj táta a já byl tím děckem.
Inu, ve Francii je dítě králem a má právo na trochu té svobody.
Tak prd, protože neděle, žádné "denní menu", ale hezky "á la carte"
Nu což, je snad něco více francouzského než "cuisses de grenouilles" (žabí stehýnka)?
Dnes na alsaský způsob.
Fakt jsem ve Francii dost často, ale kdybych tě měl pozvat na žáby, věděl bych jen o jedné restauraci v Dijonu. Normálně na jídelních lístcích nejsou.
Až tady, v Alsasku.
Už sedím v druhé knajpě v začarované vísce Xouaxange, a zase je nabízejí, tentokrát na česneku. Za celý rok jsem se s tím nesetkal, jestli se letos urodilo, či jim dochází trvanlivost mražených.
K tomu Xouaxange (Šušánž)
Dvakráte jsem sem netrefil, je to opravdu "tricky" .
Až teď, pečlivě konzultuju mapu a odbočku neminu. (Mimochodem, otevřeli cestu podél kanálu, Vogézama se fakt dá protáhnout bez ztráty desítky).
Kanál do tunelu, já přes kopec, za kopcem zase k němu, ale ouvej. To není polňačka, to je jen sešlapaná louka. Tak na státovku, a navigace režim "auto". Xouaxange 3km daleko. Kdybych nemusel na silnici pro motorová vozidla kam vlastně nesmím, i když moje kolo motorek má.
Tak znova režim "kolo". Xouaxange 1,5km, ale cesta končí ohradou s krávama. Mapa.
Obejedu to, ale dá to 5 kiláků, přes trať kolo nepotáhnu.
Ta obec mě prostě asi nechce.
Ubytování přes booking v soukromí, co si hraje na hotel.
Vilka, nikde zvonek, hledám telefon v mobilu, ale to už se ke mě hrne pan domácí, jak vystřižený Fugas z Četníků. A hubu nezastaví, odkud, kam, elektrokolo, co tě živí a to vše mi oplácí vlastním příběhem, seznamuje mě s paní a vnoučaty a z ledničky vytáhne láhvový Perforth. Na večeři si skoč k Marcelovi na roh, bude ti chutnat....
Snídat chceš kdy?
Tyká mi.
Mluvím asi jako děcko, tak mě tyká. Pozoruji to často kolem i u nás doma, že cizincům, co lámou češtinu se prostě tyká. Tak Francouzi to dělají asi taky tak.
Neuráží mě to, jen jsem si toho všimnul.
Já vykám, on tyká. Docela přirozeně.
A na malé dítě nevypadám.
Fotogalerie

2.7.2018: XOUAXANGE - NEUFMOULINS

5 km

2.7.2018:  NEUFMOULINS - DOMBASLE-SUR-MEURTHE

50 km

2.7.2018: DOMBASLE-SUR-MEURTHE - COMMERCY

73 km

2.7.2018: XOUAXANGE - COMMERCY

128 km
Včera nebo předevčírem jsem pěl chválu na google cyklo navigaci. V Německu to funguje skvěle.
Ve Francii hůř, to asi bude podmíněno i regionem, v Alsasku mě sice hnal obtížnějšíma úsekama, ale v Lotrinsku už klidně do pole, kde cesta byla naposledy za De Gaulla, vybere zlomyslně o 100 metrů kratší trasu kamením, než aby jel po asfaltu, letité "routes vertes" - zelené cesty - tak se tu říká občas cyklostezkám prostě ignoruje.
Asi tedy francouzský google je jiný než německý, jiné vysvětlení nemám.
Takže je pořád potřeba hlídat mapu, sledovat, jestli ten strojek náhodou nenapadlo hnát tě jetelem jen kvůli úspoře pár metrů.
Ale pozitivní zpráva, přibylo asfaltek, či jinak dobře sjízdných cest podél kanálů, jen o nějaké souvislé cyklotrase nemůže být ani řeči.
Vyfotil jsem vám budoucí mešitu v Toul :-)
Tedy snažil jsem se ze všech sil, potvora je hezky vidět celá z dálky, sejmul jsem jí s tím mostíkem, zblízka není odstup, aby se tam vešla, jen ze severní strany, a z té mají napotvoru lešení.
Ještě bylo spousta krásných pohledů, když se stoupá nad Toul, ale slejzat z kola, vytahovat mobil z držáku a fotit se mi nechtělo, navíc by to stejně bylo prťavý a dojem k ničemu. Jo, a taky jsem vyfotul ten most v Toul. Krásný, nýtovaný oblouk.
A pak jsem zmoknul a oschnul a  asi ještě dvakrát, a byl jsem v Commercy a stihnul i večeři .

3.7.2018: COMMERCY - Châlons-en-Champagne

123 km

Pak, že to nepůjde. Píchlá duše se opraví a jede se dál.  Už nechci  moknout, ono se to přežene, zatím se tedy schovám v autobusové čekárně.
A jsem tu. Châlons-en-Champagne. Tedy podle navigace.
To je ten okamžik, kdy navigace hlásí, "cíl je napravo", ale napravo vidím jen knajpu, pohnu se malinko, a  navigace radí, "odbočte vlevo a po 100 metrech zahněte vpravo". Uposlechnu a ta svině melduje: "je-li to možné, otočte se". Otočím se, pak zase požaduje, "odbočte vpravo...!
Nepraštil jsem tím mobilem o zem, ale měl namále.
Tak mapu do ruky.
Jsem tady. Náměstí republiky. Napravo musí být hospoda. A je. A za ní ten hotel.
A, kurva, on tam fakt je.
Tady už jsem byl před čtvrt hodinou, ale neviděl jsem to.
Je možné, že mi někdo ty věci schovává i mimo domov?
Doma to dělá Soňa, aby mě naštvala, to je jasné.
Ale kdo mi schoval ten hotel tady?
Jestli v tom nejsou ti dva  Němci...
Fotogalerie

4.7.2018: Châlons-en-Champagne - Meaux

120 km
Skončil flám.
Horko, prach, protivítr. Dost dřiny a málo radosti.
Až teď, jestli to ten garcon konečně donese.  Beru to raději po dvou. A už je to tady.

Jinak město Meaux je pro mě znovu velkým zklamáním. Není kam zajít na večeři, je jiné než města co znám, blízkost Paříže je znát.
Nálevny, číňan a dvě tři restaurace, co si hrají na hogofogo, a tam "bez rezervace" nelze. Prostě asi nemám vhodný úbor.
A tak, protože hladje svině, jím u číňana, a na pivo do nálevny vedle.
A raketa.  Tedy cena. Jo, 8 éček, jak na Elysejských polích...
Zítra to je jen 40 km, podél kanálu, to už se ani nepočítá.

Fotogalerie

5.7.2028
Bloudění, kolem nesprávného kanálu 

5.7.2018: Meaux - paris

50 km

Zdá se, že začíná má nejhorší etapa cesty. Etapa, kdy budu mít opravdový strach.
Soňa psala, že vyjíždí, aby byla dopoledne v Městě světel, tak  jak já.
V pátek budu za chytrýho v kravatě, tak že ten čtvrtek odpoledne prý bude náš. ...
5.7. 1990 jsme se vzali, tak máme něco jako výročí. A ona vyjíždí do noci, autem, a já s tím nemůžu nic dělat. Jen se bát..
Baba jedna, příště si jí nevezmu, na to ať hezky zapomene. 

  Cestu z Meaux prostě nelze splést, jede se pořád podél kanálu až do Paříže, říkal jsem si.
Taky jsem tamtudy jel už mockrát, vlastně každý rok.
Takže jako suverén jsem ráno nasednul "na kanál" jenže na úplně jiný, a poznal jsem, že jedu do kopru až někdy po 6 km....
Takže zpátky, a abych eliminoval ztracený čas, napral jsem to asi 12 km po státovce, což nikomu vážně nemohu doporučit.
Na druhou stranu, mám za ta léta celkem dost záznamů, takže myslím, že jsem schopen natrasovat cestu do Paříže tak, aby se jelo pokud možno po asfaltu a pokud možno se člověk vyhnul extra kopcům.
Mě se to tentokrát nepovedlo, protože jsem volil trochu jinou trasu, ale přesto jsem objevil nové úseky dobrých cyklocest, které byly ještě před rokem, nebo dvěma, ještě zavřené a neprůjezdné, třeba Saverne - Arzviller...
A přestal mě nabíjet mobil, asi odešla nabíječka.
Ale zdá se, že jsem dojel, a Soňa nakonec taky.
Z 5.7.2018 mám jen jednu fotku. Tuhle :-)