pro video klikni na obrázek

23.10.2021: Wernberg-Köblitz -Norimberk 

88 km
Vlastně jen přiblížení na start. 
Ráno mě Soňa hodila autem kousek za Rozvadov a dál pak už po ose, cestou, kterou už mám tolikrát projetou, že žádné překvapení  jsem nečekal,  a také se nekonalo. V Hahnbachu neustále  nosí kolo přes rameno, a já  zase to své u něj fotím. Taková už je tradice.
Nepřekvapila ani večeře u Inda, protože to, že tam vaří dobře vím už také dlouho.
Fotogalerie

pro video klikni na obrázek

24.10.2021: Norimberg - Heilbronn

169 km

"Člověk je tak stár, jak se cítí" říkal v televizi takový alternativní mladík, jeden z těch co tráví volný čas jogou, meditací, a bylinkovými čaji. Jeden z těch,co vědí jak správně žít, a neváhají nás ostatní poučit. Přemýšlel jsem tedy zrána, jak se vlastně cítím.
Popravdě nevím. Pamatuji se, že když jsem byl jinoch, byl jsem zjitra obvykle naštvaný na to, že to ráno přišlo nečekaně brzy. Teď mě vstávání nevadí. Nic mě nebolí. Jak se safra mám cítit?
No, obvykle mě takové myšlenky nenapadají, ale dnes mám narozeniny. Chtěl jsem se jim vyhnout, zapomenout na ně, lstivě jsem ujel na kole, ale dohnalo mě to. SMS, maily, ten FB je fakt práskač.
Ne, že by to nebylo milé, že mi tolik lidí věnuje kus svého času a vzpomínku, malinkou dávku přízně.
Díky za to. Fakt.
Mírně rozložen větším než malým množstvím lásky, tedy vyjíždím.
Hlavou se mi honí nostalgické vzpomínky - maminka tak laskavá a hodná, táta, tak přísný a důsledný. 
"Biju tě, protože tě mám rád!"
To říkal, kdyż mě dával výprask za to, že místo, abych byl na angličtině, kterou mi platil, blbnul jsem s klukama na Cinkláku.
"Jednou mi za to budeš vděčný".
Jsem, táto, Bůh ví, že jsem.
Najíždím na lesní cestu zasypanou listím, javorový list se houpavým pohybem snáší k zemi, a mě zasvítí kontrolka. Tak tudy ne.
Pod listím bude skoba co probodne duši, klacek co zneškodní přehazovačku - tůhle - na to ti nenaletím, čerchmante. Zpátky na silnici.
Jak jsem psal, tuhle cestu už umím.
A přesto - v Ansbachu, tam mají toho koně, co se i něj všichni fotí jak v Bruseli u čurajícího panáčka. Taky mám pár snímků s různými koly. No, až dneska jsem si toho všimnul, ten kůň udělal tři bobky. Sochař byl realista.
A nahoru a dolů, a pak už velká krása, most přes údolí řeky Kocher. Na to, že to uplácali z betonu, úžasné, chapeau...
Švábsko je hezké, města, ve kterých by stálo za to si udělat delší pauzu. Snad jindy. Stmívá se brzy.
Vím prd kam jedu, spoléhám na navigaci.
Posledních patnáct někde mezi vinicemi. Přijíždím zhruba o půl hodiny později než jsem čekal.
I tady, v hotelu, mě dostihli.
Happy Birthday, píší, a dají mi ovocný koš.
A já bych si dal pivo....
Jsem v Heilbronnu.
Jak se cítím? Tak na 62....
Ale pořád jedu...

Fotogalerie

pro video klikni na obrázek

25.10.2021: Heilbronn - Karlsruhe

74 km

"Ty jedeš sám? Proč? Není to nebezpečné?" Opakovaně se mě ptají strejcové z naší osvěžovny, aniž by všichni trpěli tím alzheimerem. No, jezdím sám.
Vyhovuje mi to, ostatní cyklisté jsou buď rychlejší, nebo, a to zřídka, pomalejší, potřebují zastavit, když já ne, a naopak, dobře je mi samotnému. Rozhoduji si o všem sám, a taky se musím ve všem spolehnout jen na sebe, mám to tak rád. A nebezpečné?
Před lety jsem se takhle zeptal Miguela, Portugalce, kterého jsem potkal někde uprostřed Francie.
Jak kdyby dostal žihadlo, vystartoval: "Nebezpečné? Já ti povím co je nebezpečné, sedět doma na gauči u televize, a ládovat se žrádlem. To tě zabije, ne výlet na kole".
No ale asi víme, o čem je řeč. Aut je čím dál tím víc, šoféři spěchají a jsou podráždění, motat se po silnici riziko, że tě někdo sestřelí, zvyšuje.
Tak si povězme, jak to na takové cestě do daleka vypadá. Zhruba polovinu trasy člověk jede mimo silnici, na stezkách vyhražených pro cyklisty, a žel občas i zemědělské stroje. Dalších , zhruba 30 procent se drandí po okreskách s minimálním provozem. No, a na tu frekventovanou silnici zbývá tak těch 20 procent. Úplně se vyhnout tomu nedá, hlavně při průjezdy městy.
Dnešní video to dokumentuje. Po včerejším dojezdu za tmy jsem nějak ztratil kuráž, Štrasburk den počká, férově jsem etapu rozdělil na dvě poloviny.
Nešpekuloval jsem, nepřemýšlel, jen se nechal vést navigací z mapy cz v režimu "silniční kolo".
Popravdě, nemít motor, neudělal bych to. Cesta opravdu hezky zvolená, pokud jde o to vyhnout se autům, ale s kopci si moc autoři navigace hlavu nelámali. Na kole bez přípomoci bych vážně jel jinudy.
Ale zase bych neviděl tuhle sochu...
A každý snad uzná, že by to byla škoda.


Fotogalerie
pro video klikni na obrázek

26.10.2021: Karlsruhe - Strasbourg

85 km

No, jestli si někdo myslí, že zrána nemohu dospat a celý se třesu na to, až na sebe natáhnu ty nahřáté cyklohadry a vyrazím do sychravého dne, mýlí se. Hrubě se mi nechce, tu mokrou, lezavou mlhu upřímně nesnáším. Ale je to moje volba, moje rozhodnutí trmácet se do dálav, tak jsem na sebe přísný a neúprosný. Jedu.
Mlha přeci klesne, objeví se modrá obloha, sluníčko začne hřát a bude krásný den. Nebo taky ne.
Z Karlsruhe do Štrasburku se dá na kole jet několika trasami. Nejrychlejší, ale celkem škaredá, je stezka na německé straně podél státovky, což asi mnohé vysvětluje. Na německé straně se dá také kopírovat tok Rýna, po hrázích, násypech a obslužných komunikacích . Ale to chce jiné kolo, nebo drsnějšího chlapa. Poskakovat po dlažbě střídané šotolinou mě nelákalo nikdy.
Ale mám v rukávu jinou, vpravdě romantickou možnost, použít kousek od Karlsruhe přívoz, a na Štrasburk valit tím až kýčovitě malebným Alsaskem.  Ty tři eura převozníkovi se vyplatí, zážitek, co si budete pamatovat.
A pic kozu do vazu, úplně náhodou, neplánovaně, jsem se před třemi týdny ocitnul poblíž nejzápadnějšího bodu Francie, a dnes, jsem pár stovek metrů od nejvýchodnějšího. Kdo by si to nechal ujít?
Tak se blátivou cestou poděl Rýna k němu proderu.
Je tam milník s F a pak bójka, co je asi ten bod.
"Safra, alespoň cedulku by tu mohli mít, když už ne stánek s buřty" píšu rozhořčeně Soně.Obratem dostávám odpověď: "to místo je krásné, má své kouzlo, třeba úmyslně z něj nechtějí udělat atrakci".
Něco na tom bude.
Parkoviště, stánky s méně či ještě méně vkusnými suvenýry vyrobené v Číně ....
Brrr, raději takhle.
A tak ještě zkouknu "nejvýchodnější obec" Francie - Lauterbourg, a pak už jedu na jih.
Zajímá-li někoho, jak to dopadlo s tím počasím - tak nějak počesku - plichtou. Malinko sprchlo, malinko svítilo, všeho tak uměřeně, a tak to asi je správně a tak to má být.
Ještě jednu věc, co mě vrtá hlavou vám chci ukázat.
Přejížděl jsem takový můstek a uviděl ty loďkyA další hodiny mě trápila otázka:
K čemu tam jsou, chátrající, plné vody?
Vytáhne je někdo na jaře, vyčistí, opraví, a znovu budou brázdit Rýn, nebo jsou už na odpis?
Uvidím příští rok.
Možná.
Někdy mám pocit, že mně taky do loďky teče.
Svět by stál za prd, kdyby člověk na všechno znal předem odpověď.
Fotogalerie

pro video klikni na obrázek

27.10.2021 - Strasbourg - MontbÉliard

164 km

Tak jsem to zbaběle vzdal.
Měl jsem v plánu vyrazit na Besançon stečí přímo přes Vogézy, když už mám ten motor. Popasovat se s horou s motorkem bude hračka, maloval jsem si v duchu.
Jenže...
Tohle musím vzít zeširoka, snad to laskavý čtenář přežije. Pravidlo, že člověk potřebuje s sebou tolik věcí, jak velký má kufr, asi všichni znáte.
A já mám vozík, a tak vezu čisté triko na každý den, i když jsem stále ve stejných hadrech, které každý večer vyperu, protože je mi v nich dobře a mám je rád. A tak nejen trička, ponožky, bundy drtící mráz a svršky voděodolné, i náhradní botky si vezu, co kdybych zmoknul, že jo. A tu nezbytnou elektroniku, nabíječky a powerbanky, všechno manií statika pojištěné dvakráte.
A to už něco váží.
Poznal jsem to na spotřebě baterek hned první den.
Ale to zdaleka není vše.
Léta jezdím služebně a noclehuji v hotelích řetězce Accor a tak mě jejich počítače vyhodnotili za superkafku, přidělili mě status "diamantového klienta" což znamená jen to, že víkendu dostanu snídani zdarma, a také, že můj minibar je vždy plný, a rovněž grátis.
A to je ten kámen úrazu.
Džusíky moc nemusím, kolaloku vůbec, a pít láhváče sám, na cimře? To bych byl tragéd.
Ale, z nuzných poměrů, vážím si darovaného, tak ty nápoje syslím, skládám do vozíku - pivo rozdám a o nealko zbytek se postará Soňa. Láhev k láhvi, něco to váží.
A čím těžší vozík, tím žalostnější dojezd.
Z Karlsruhe do Štrasburku 45 km na baterku.
Takhle ty hory nepřejedu.
"Vyhoď ty flašky" píše Soňa.
"Jen přes mou mrtvolu" geny rodu z matčiny strany z Vysočiny se nezapřou.
Když se to vejde, uvezu to.
Ale ne přes hory.Tak jsem to zbaběle vzdal.
Jedu po Euroveló 15, 60 km podél kanálu, stále stejné video, jak na rotopedu. Pevnosti Maginotovi linie už znám, i vím, kde se dá do jedné vlézt. Nechtěl bych tam čekat na Skopčáka...
A pak kukuřice, krajina plochá jak...
Jo napíšu to, dostanu ban...
Makám na "tour" na baterku 60 km. Přesto 40 minut nabíjím u MekáčeA dál podle kanálu Rýn-Rhona, sám na stezce a snad i na světě, tak to působí.
Kanál překonává kopce serií zdymadel, nevyfotil jsem vám to ze dvou důvodů.
Na fotce ten dojem "schodů ze zdymadel" nevynikne, a taky je tma.
Dojel jsem na třetí baterii, dobíjet jsem nepotřeboval.
Ale nauč statika se nesichrovat.
Fotogalerie


pro video klikni na obrázek

28.10.2021: Montbéliard - Besançon

96 km

Konec dobrý, všechno dobré. Tak se to říká doma, i ve Francii. Jsem, jak už u mě je zvykem, remcal.
"Safra, co asi je na konci dobrého? Konec, šlus, dál se nejede! To mi teda řekni".
Pravdou je, že den byl jako vymalovaný, údolím řeky Doubs, kdybych byl Karel Čapek, popsal bych vám ta malebná zákoutí , jezy, pískovcové skály, ve kterých je vydlabán kanál, jehož hladina je o čtyři, pět metrů výše než samotný tok řeky. Možná bych to doplnil i obrázkem.
Protože Karel nejsem, přiložím video, co snad tu krásu, kterou jsem měl znovu to štěstí projet, věrohodně potvrdí. Francie je krásná, velká země.
Údolí řeky Doubs, ovšem jako by patřilo jinam. Do Čech, naší vlasti, kterou tak rád pro Francii opouštím, snad abych se ubezpečil, že můj domov je kousek od Sázavy a ne Doubs.   
Konec dobrý, všechno dobré.
Chci věřit, že nic nekončí, jen můj krátký výlet.
No, dost sentimentu, jak to dneska bylo.
Od rána bylo jasné, že bude jasno, slunečno, krásný den. A i když to, co se zdá být jasné a zřejmé, dneska už tak očividné být nemusí, ale stalo se. Jen jsem jel vylidněnou krajinou. Na Eurovelo 6 sám, hodně neobvyklé. Kde jsou lidé? Až v městečku Clerval.
Stál tam kluk s kolem, a žvanil do telefonu francouzsky.
Na místě, odkud je nejlepší výhled na siluetu města.
Zastavil jsem hned vedle něj, a fotím.
Kluk dotelefonoval, šlápnul do ne-elektro pedálů, a pokračoval směrem, odkud jsem přijel. Ale hlasitě zahulákal "achój".
A já mu odpověděl vojenskou katedrou školeným hlasem "bonne route".
Tak jsem si dnes pokecal francouzsky.
A pak už jen samá pozitiva a jistoty, den co kdyby nebyl, život by stál za prd.
Údolí řek Doubs, mohu doporučit. Našinec se tu cítí doma.
Ano, otázka, co visí ve vzduchu je pochopitelná.  Proč ne k Sázavě
Máme krásnou zemi, to jen já furt musím trajdat po všech čertech, abych se o tom ujistil.
Fotogalerie