2.9.2022: NoRIMBERK - OFFENBURG

Tak jsem se rozhodnul posunout "hranici dál". Ujet na kole (tedy na baterky) 300 km.
Protože tu a tam objížďka, tu a tam bloudění, bylo to 319 km.
Vyjel jsem s Norimberka krátce po páté, přijel do Offenburgu půl hodiny před půlnocí.
Mám toho plné kecky.
Fotogalerie

pro video klikni na obrázek

3.9.2022: OFFENBURG - BELFORT

Na dnešek jsem měl naplánováno 250, ale vysvobodila mě bouřka. Když ne já, tak příroda má rozum.
Tak jsem stovku ubral a byl bych lhář, kdybych tvrdil že "s těžkým srdcem".
Ale jsem tu, pryč z Německa, i jeho klonu Alsaska, region Burgundsko - Franche Comté, s jedu dál, na jih, do Provence.

Tam zpomalím a "budu se kochat".

Celý příští týden.
No a pak zase dva týdny ve škole frániny, než umřu, přečtu si Tři mušketýry v originále, tedy jestli to první nenastane dřív .
Pro rejpaly: sedí se mi dobře, bolí mě záda, ramena, s dlaně. Zadek je v cajku.
Fotogalerie

pro video klikni na obrázek

4.9.2022: BELFORT - Besançon

Když se den vydaří, slunce svítí ale nepeče, kilometry běží, aniž by člověk očima popostrkoval tachometr.
Dobře jsem udělal, že jsem včera nedojel až do Besançonu. Za městečkem Ile-sur-Doubs zavřeli cyklostezku podél řeky a 14 km objížďka přes kopce.
Dneska v klidu a pohodě, ale včera bych z toho byl na palici - myslíš že dojedeš po rovině, a oni ti do cesty dají horu .

Projel jsem tuhle zemi už docela fest, ale zodpovědně mohu prohlásit, že "kanálovka" z Belfortu do Besançonu, kus se jede i podél řeky Doubs, nejen kanál, je jedna z nejkrásnějších cest podél vody, které jsem kdy jel.
A město Besançon je taky unikát.
Jo, a ten ocelový most pro kanál navíc se zdymadlem, oko slzí štěstím.
Fotogalerie
pro video klikni na obrázek

5.9.2022:  Besançon - LYON

Řetězec Accor rozhodl za mě.
Ve Villefranche sur Saône hotel obsazený, musím přes kopce a rovnou do Lyonu.
Navigace říká, 211 km. Kecá,bylo to 212 ....
Protože jsem chtěl dojet za světla, vyrážím v půl sedmé, do svítání. A hned po pěti kilometrech rovinky dostávám za uši, tedy já tolik ne, jako baterie.
Vystoupám z údolí řeky Doubs, a jako bych byl v jiném světě. Kopce nekopce, čert to vem, je to krása, taková, až začínám být na měkko a nostalgický...
Pamatujete?
Znám jich víc, ale tahle je po čertech krásná, to si Frantíci ani nezaslouží..
Tak mi zní v uších: "jedenkrát až dospějem, budeme marně hledat tu svou zem...".
Jak? Proč?
Když jsem byl mlád bolševik mě nikam nepustil a teď mám jako osušit? Tůhle...
Já tu zem najdu....
No koukněte, není to nádhera...
Prostor,jedna vesnice se netlačí na druhou, louky, lesy, vinice....
No a chmel?
Ten nepotřebujou, stejně neumí pivo uvařit.
Fotogalerie
pro video klikni na obrázek

6.9.2022: Lyon - VALENCE

Jak bych to jen řekl.
Nejdřív to bylo fajn, pak výzva, zklamání, co zklamání, rozhořčení a vztek, a pak fáze smíření, a náhlé setkání a radost, a jako bonus, v cíli dvě minuty před tím, než začne bouřka.
Takhle se to nějak mele v té mé palici.
Rád jezdím sám, určuji si čas i tempo sám.
Dneska jsem se rozhodl nepokračovat po nádherné ViaRhôna, ale, když už mám motor, vzít to jinudy tedy přesněji přes Hauterives, kde pošťák Cheval postavil svůj Ideální palác.
Byl jsem tam už jednou  - ale rychle, autem.
Říkal jsem si, na kole líp poznáš ten kraj kde pan Cheval nosil poštu a sbíral to kamení.
Ten člověk mě fascinuje.
Vzal si do palice sen, a šel za ním, léta.
Rozhodnutí a vůle je motor na cestu.
Tak šlapu přes ty kopce a myslím na pošťáka Chevala, co neměl žádný elektromotorek, co by mu jeho štreku usnadnil.
Když mě navigace zavede do ..nikam, vzpomenu na pošťaka a přišlápnu. Teploměr ukazuje 29 C? A Chevalovi snad mrzlo?

Tak se hecuju, když ze mě tečou proudy potu, a baterie mizí před očima.
A pak tam jsem, u té úžasné exploze odhodlání, vůle, trpělivosti a dřiny.
Palais ideal!
Váš departement?
Já jsem z Čech!
A pak pic kozu do vazu.
Kolem objektu rozestavěl jakýsi nezdvořák * 1964 (jméno je autorovi známo, ale nechce mu dělat reklamu) jakési divné skleněné objekty a nazval to "Snem o vodě".
Kurnik, safra, proč mi někdo "vylepšuje" Chevalův sen, co léta budoval? Co je to za nabubřelého , neskromného, arogantního a soběstředného parazita?
Proč to rovnou nevzal sprejem?
Street art! Jak bezva, vylepšit Karlův most klikyhákem.
To se mi honí hlavou, když po pár minutách Ideální palác nechávám za sebou. Ješte hrobku, pana Chevala, ale už se neumím soustředit. Nechápu to.
To je jakoby na Kleinovu loď někdo posadil plastové Barbíny, a tvářil se, že to "vylepšil o pasažéry".
Lomcuje to se mnou tak, že zapomínám, že mám být unavený. Už jen jedu, a je mi smutno.

A pak přijíždím mezi vinice. Hrozny všude.
Jo, tady jsem správně. Odstavím kolo a jdu ochutnat.
A co čert nechtěl, když se vracím ke kolu s hroznem v ruce, blíží se proti mě pomalu dodávka. Cesta úzká, musím natlačit vozík ke kraji.
Říkám si, to je ostuda, kradu tu víno, a ještě k tomu mávám českou vlajkou.
A jo, je to tu. Dodávka přibržďuje a chlap, od kterého byste nechtěli držet pohlavek, stahuje okénko...
Budu ostudou sobě, i národu.
Ale chlap křičí "ahoooj" Vous êtes de Republique Tchèque"?
Oui, to teda safra jsem.
Nechá dodávku uprostřed cesty, a jde si povídat.
Prý v Čechách byl, vloni. V Brně...
Nechávám to tak....
Pořád mluví, okukuje kolo, ptá se na detaily cesty, co jsem zač, prostě bezprostřední chlápek.
Říkám: "už musím dál, blíží se bouřka."
"Nespěchejte, ti co spěchají brzo umřou...
Počkejte, něco vám dám, tyhle červené, ty potřebují ještě dva týdny, ale tady, tady ochutnejte..."
Otevírá zadní dveře dodávky, kde má dva plastové kontejnery plné hroznů. Bílých.
Podává mi tři trsy, s díky odmítám, jeden stačí...
"Zítra budeme lisovat!"
Nevyznám se ve víně, ale ty jeho hrozny byly slaďounké jak hubička od Soni.
"Dávejte na sebe pozor, Čechu!"
"Přijeďte taky do Prahy, pane!"
"Jen co vylisuji jsem tam..."
A tak nakonec všechno dobře dopadlo.
I bouřce jsem ujel o pár minut.
Fotogalerie

7.9.2022: Valence - Nîmes   


Dneska jsem si zavzpomínal.
Před rokem touhle dobou jsem v městě Valence sháněl potvrzení, že nemám toho "vražedného" vira.
Bez toho papíru by jsem nebyl člověk. Nesměl jsem do restaurace, neubytovali by mě. Každých 48 hodin test.  
Jak snadno se lidi nechali vystrašit, zavřít.
Dneska kolem sebe vidím důsledky.
Tam kde dříve prosperovala restaurace jsou zatažené rolety, pekařství, kde jsem se chystal posnídat taky zavřeno. Tak snadno se lidi vzdali občanských práv pod vlivem mediální masáže, tak snadno se podrobili.
Francouzi, ti svobodomyslní.
Svoboda se tak snadno vytratila.

 Rozhořčení a vztek se mi přelil do nohou, na baterii 71 km, i s tím valníkem za zadkem.

A pak konečně odbočuji se známé trasy palčivých vzpomínek, jsem v Provence, a zdá se, že tady je svět znovu v pořádku.
Protijedoucí cyklista volá "ahój, kde se tu bereš?"
Kluk mého věku, ale fakt jen s pinglíkem na zadním nosiči a na řídítkách. Žádné brašny.
Jede z Portugalska. Tam letadlem, zpátky na kole.
"Jak spíš?"
"No tak hamaka..."
Povídáme si dlouho, o cestách, které jsme jeli, i na které se chystáme.
"Víš, já mam rád pivo, tak si dvě dám, mezitím nabiju foun a jedu dál...."
Tak jemu stačí hamaka a mobil a jede.
"Kolik dáš denně? vyzvídám.
"Tak 80, někdy 100, jindy míň.
Doma budu za 45 až 50 dní...".
Fajn chlap, vydrželi bychom žvanit celé hodiny, ale já mám svůj "time shedule" - rozvrh se musí dodržovat.
"Docela ti závidím" povídá on.
"Co? Motorek, hotely?"
"Ne, to ne to že ty jedeš tam a já se vracím...."
Rozumím mu.
Setkání s krajanem na kole potěší, ale já, jak už to v sobě mám nastavené, zase mudruji.
"Hoch je na cestě 50 dní...
To je svoboda, nikam se nežene, jede si, nabíjí si u piva, to by se mi líbilo..."

No, taky bych vlastně asi mohl, Venca už stejně dělá všechno kromě fakturace, ale co doma? Co by tam dělala Soňa sama? To přeci nejde!
Byla by to opravdová svoboda, nebo bych si "sobecky šel za svým"?
Jestli nakonec neměl pravdu ten vycpanej v tom mauzoleu, že ta "svoboda je poznaná nutnost"...
Čas dojet do cíle, jinak se prošlapu až do VUMLu :-))

Fotogalerie
pro video klikni na obrázek

8.9.2022:  Nîmes - Sète

Dneska jsem nevyhrál souboj s časem. Nikoliv že bych snad jel pomalu, to ani náhodou, naopak svištěl jsem tou rovinkou jako šůs.
Prohrál jsem s léty.

Zhruba před 25 lety jsme zatábořili, cestou ze Španělska, na břehu řeky Herault. Takové romantické místo, kamenitý břeh, rychlá voda, Zuzanka malá a já hubený. Protože mám najeto, chtěl jsem to místo najít a rozbít tam znovu ležení. Vrátit se čtvrtstoletí v čase prostě nelze. Ani při nejlepší snaze a vůli.
Místo jsem našel, ale nepoznal.
Hodně lilo, řeka je vysoko, kamenitý břeh se nekoná, tábořit se nebude.

Smutná cesta zpátky, do Sète.
Dříve divoká pláž lemovaná zaparkovanými obytnými vozy je sešněrována zábradlím, upravenými vstupy, vyasfaltovanými parkovišti, všechno industralizované, konfekční, standardizované. Může to být Marseillan plage, La Grande Motte, nebo třeba ta pláž u Cannes....
Stejné stánky s občerstvením, stejné suvenýry.
Je na čase vyjet na kole zase někam jinam, tohle vzpomínání není dobré pro duši, a tím pádem i pro tělo.
Fotogalerie
pro video klikni na obrázek

9.9.2022: Sète - Montpellier    

Tak jsem v cíli.

1113 km za týden, to dává denní průměr 159 km, což vypadá celkem pohodově.
Kouzlení s průměry jsem si vyzkoušel na vlastní kůži tedy spíš zadek.
Je fakt rozdíl mezi 319 km první den a 37 km ten poslední,o když v průměru....

Fotogalerie