pro video klikni na obrázek

5.6.2019: Wernberg-Köblitz - Norimberk

88 km
Po roce dovádění na elektrice jsem se rozhodl, že bych ke svým šedesátinám zopakoval svoji dávnou cestu, cca 2500 km Evropou před 38 lety, s kterou tu tak často prudím.
No a jet to na elektrice by bylo ponižující.
Jarním výletem do města světel (na elektrice) jsem zjistil, že dvakrát do téže řeky nevstoupíš, ale můžeš se o to pokusit.
Vytáhnul jsem tedy Zelenáče a vyjel.
Srabácky až z Wernberg-Koblitz, bylo pozdě a těch 30 kiláků míň bodlo.
Kromě toho, že jsem si hned musel připomenout, že s naloženou silničkou se neseskakuje obrubníček, byť nizounký, když nechceš prorazit duši vše šlo podle plánu.
Kecal bych, kdybych tvrdil, že toho nemám dost.
Tak zase zejtra....
Fotogalerie

pro video klikni na obrázek

6.6.2019: Norimberk - Eschental

131 km
Tak mě Šéf dneska zkoušel, ale odolal jsem. Nejdřív nasadil protivítr tak drsně, že jsem fakt čapnul ty berany dole.
Pak se postupně začalo ochlazovat, a abych se zahřál - kopečky. Plazil sem se jak šnek.
Ke konci jsem použil do kopce "indiánskou jízdu" když jsem toho měl dost, sto metrů jsem strkal a pak zase 500 metrů šlapal. Poslední kilák umyl liják.

Že starýho psa nepředěláš, s kolem všude a kolo bydlí se mnou, jak ukazují fotky.
Pohoršení to působí asi jen v Praze.
A třešnička na dortu, boty schnou, tak na véču v sandálkách a ponožkách. Od země táhne a tak ať mi každý políbí šos.
Fotogalerie

pro video klikni na obrázek

7.6.2019: Eschental - Karlsruhe

127 km
Svoboda dá občas zabrat, ale stojí to zato.
Svišťák z kopce, plácání se kolem vinic, zmagořený demonstrující záškoláci v Heilbronnu a pak najednou nějaké dusno, vedro, pocit, že jsem v hajzlu a těch smutnejch 50 nedojedu.
Říkal jsem si, jestli fakt neblbnu, a nenakládám si moc.
Další kopec a, další kafe, umírám.
Houbeles.
Blížila se bouřka, a to fofrem. Pak to prásklo, a proudy vody, čtvrt-půl hodinky pod mostem, a pak jak znovuzrozený.
Ale mrcha v patách, když začalo znova pršet, měl jsem hotel nadohled.

Fotogalerie

pro video klikni na obrázek

8.6.2019: Karlsruhe - Strasbourg

86 km  
La France, enfin.

Strasbourg, první město ve Francii, které jsem viděl.
Vždycky stojí za to ho navštívit, i kdybych si měl prdel rozedrat, což se dneska stalo.
Fotogalerie

pro video klikni na obrázek

9.6.2019: Strasbourg - montbeliard

169 km

Myslel jsem že si odpočinu, tedy včera, ale vítr mi trochu upravil plány.
Dneska to neklapne, mám naplánováno 170.
Přivstal jsem si na to, a valím podél toho kanálu. Stezka naprd,  asfaltem prorůstají kořeny.
  A pak, čert mě tu zkratku nakukal, šotolina, a duše v trapu. Kolo na krovky a pak už Mulhouse, kanál a Eurovelo 6, lávka v Montbeliardu a na hotelu ještě za světla.

Najíst a spát.
Ono je to fakt velká země.
Fotogalerie

pro video klikni na obrázek

10.6.2019: Montbeliard - BESANÇON

104 km
Když to jde tak, to jde.
Dneska to nešlo, teda šlo by to, ale 55 km před cílem jsem vzdal a vrátil se. Došly mi duše.
To bylo tak. Lilo jako z konve, naučil jsem se to ignorovat, prostě jedu rychleji, aby mě nebyla zima, za 3 hodiny jsem stejně durch.
Plán plním, naopak, tím že fakt svištím, jsem rychlejší, v Besançonu na oběd.
Dostávám ručník na utření a hadr pod sebe na židli, jsou fajn. Ale moc neuschnu ani se neohřeju, za hodinu venku a zima fest.
Tak se do toho opřu, za chvilku se zase zapařuji a je mi teplo. Buším do toho, počítám, že v 7 jsem na místě. Nevím kde, nevím jak, ale asi po 10 km zadní duše prázdná. Asi jsem v tom fofru někde víc drcnul, budu muset vyměnit pásky. Kolo na krovky, měním duši, mám už předposlední.
Liják jako prase, nahustím na palec, manometr nebudu hledat, někam zajel dolu v brašně. Nasednu, ujedu pár metrů, říkám si, je to měkký, dofouknu ještě. A buším vztekle, až přetrhnu ventilek, jak když ho ustřihne.
Je zle. Mám poslední duši, to si s tím 50ku nelajsknu, v lijáku nic nezalepím, mám s tím problém doma.
Změna plánu, návrat do Besançonu, velké město, kde duše koupím. Ruším hotel v Dole, bookuju Besançon. Opatrně napšoukám, nechci to zase urvat, a pomalinku, opatrně se sunu zpátky. Kolo je měké, ale bojím se, abych mu neublížil.
Po 4 kilácích napravo cykloservis, kupuji 2 poslední duše, dobouchám natvrdo, a smutně se vracím do města.
Vyperu, usuším, zejtra prostě budu muset dát zase 170 km.
Googlim, kde bych ještě přikoupil duše, tu jednu mám, jestli se mi jí podaří zalepit, mohlo by to klapnout.
Dobrá zkušenost, jsem na to s těmi brašnami moc těžkej,  chce to lepší pásku, nebo dvě, ale to tady nevyřeším.
Dneska moc mokro a jsem nejen durch, ale i celý zablácený....

"To kolo půjde do garáže" , řekla recepční.
"Ne, to kolo půjde se mnou na pokoj", oponoval jsem rozhodně.
"Kolo je špinavé!".  Ten postřeh, kdo by to čekal...
"To já taky, a brašny ještě víc, mimoto, potřebuji na něm něco opravit". neustoupím.
"Dobře, počkejte okamžik.  Pierre půjde a vámi, pomůže vám..." resignovala
Během minuty se objeví mírně dementní mladík s hadrem a jde se mnou na pokoj. Mimoto, vážně, ty brašny byly mnohem špinavější než celé kolo. Dementní Pierre mrsknul hadr na zem a postavil na něj zadní kolo. Bylo mu to fuk, dostal rozkaz dát hadr pod kolo, tak si vybral to zadní.
Do rozumnější podoby jsem to upravil sám, tedy neż jsem to umyl, nejdřív brašny, pak kolo, a nakonec sebe, ve vaně. Nakonec jsem všechno, co jsem měl na sobě a s sebou, i vypral.

Fotogalerie

11.6.2019:  BESANÇON

3 km
 Tak jsem uvíznul v Besançonu  .
Bylo to tak, večer jsem vše narichtoval, kolo vypucoval a předpisově nahustil a zrána s chutí vyjel do deštíku. Jestli jsem ujel 5 km, je to moc, zadní kolo zase prázdné.
Tedy zalezu do autobusové zastávky, sundám a vidím v plášti dírka a v ní zatažený ulomený trn. Tak vzdávám, ruším Mâcon, bookuju volný IBIS v Besançonu a vedu kolo zpět asi 3- 4 km.
Je hodně brzo, stavím se v kavárně, kolo budí pozornost a rozpoutá živou debatu, jak to opravit.
Rozumím tak třetinu, ale všimnul jsem si "odborného" sporu, jestli do toho rvát tu samolepící pěnu nebo ne, a jestli ten sprej dá 6 atmosfér. Užitečná byla jen kavárnice, která. i prozradila, že kousek odtud, na Rue de Chalets je opravna, strejcové mi už jen popráli šťastnou cestu a pokračovali v hádce o té pěně.
Našel jsem hotel, dali mě "early checking" takže na cimře a v suchu analysuji problém.
Díra v plášti, trn jsem vyďoubal, díra v duši, zalepím, pak ještě problém na ráfku, prořízlá páska, o tu se mi to prorazilo hned první den. Takhle to vypadalo.
Pokud neseženu pásku, zalepím to stříbrnou, jen bych potřeboval poradit, jestli má smysl dávat zespoda záplatu na tu díru v plášti.
Pokusím se koupit novej.

No, plášť neměli, tak podlepím, pásku jsem sehnal, a montpáky, ty jsem nechal ráno na lavičce.
Furt leje, tak dobře, že se nemohu hejbat. Je to zase dobrej kurz francouštiny, vysvětlit věci co ve slovníku nejsou a taky kurz vypjatého nacionalismu, přede mnou německý pár střední ho věku se pokoušel koupit pláštěnku, ten dobrý starý muž za pultem jim nabízel jen reflexní vesty a nehnuli s ním.
Bylo mi jich líto, ale nezasáhnul jsem, potřeboval jsem taky nakoupit a být považován za Němce by mě vystavilo stopku.
Fotogalerie

pro video klikni na obrázek

12.6.2019: Lyon - VALENCE

121 km
Tak protože mě schází den a půl, opustil jsem Besançon do Lyonu vlakem. Stále nepřetržitě prší, ale předpověď je nadějná.
Taková hloupost, co mě trochu prohnala, na nádraží deset minut na kole, cestu se učím z mapy nazpaměť. Dávám si půl hodiny rezervu.
No, o deset minut příjdu při odchodu z pokoje.
Hodinky.
Kde mám hodinky? Průzkum pokoje, jeden batoh, v druhem byly.
Pak recepce. Nikdo tam, pokašlávám, pak volám, po 10 minutách dorazila madam, a na požádání fakt byla rychlá.
A pak ten kousíček na nádraží, kurnik, celé centrum Besançonu na rovině, nádraží ovšem na kopci. Které nástupiště, 18, tak ještě schody, kolo do teplejch. Na 18ce dva vlaky. Ten druhej to byl. 3minuty do odjezdu věším kolo na hák.
Jinak, vlaky TER se vozí kola zdarma. Jízdenku koupíš na Oui.SNCF, průvodčímu stačí ukázat QR kód na mobilu.
Z Lyonu jsem vyrazil nejkratší cestou, a nebyl to dobrý nápad.
Místo abych to šmrdlal u vody, bral jsem te přes kopce.
A jsem ušetřil 4 km. Lyon v něčem připomíná Prahu, je v údolí řeky, obkroužen kopečky s paneláky.
Jsem zvědavej, jestli se mě někdy podaří tuhle krásnou trasu kolem Rhony projet na pohodu, zatím mě pořád tlačí čas.

Fotogalerie

pro video klikni na obrázek

13.6.2019: Valence - Orange 

119 km
Tohle je ve Francii skvělý, ty pekárny kde ti dají čerstvé pečivo, kafe, a smějou se na tebe a přejí hezký den a dobrou cestu.....
Dneska mám naplánovanou stovku, ale zase ženu, chci tam být dřív než Soňa. A fakt tam asi dřív budu.
Soňa právě vyjela z Offenburgu.

"Dej si tam Orange, hotel Mercure, dovede tě přímo před hotel. Ale jeď přes Švýcarsko, máme známku a ušetříme za dálnice ve Francii docela dost." radím  mobilem.
Před chvilkou mě sundal ze sedla telefonát.
"Jedu nějak blbě, to pitomý auto nemá Švýcarsko!"
"Ach Bože, dej si Ženevu a až budeš u ní,  teprve pak dej ten Orange. Jo piš to G E N E V E !"
"To vim, nejsem přece blbá..."

U Rhony je to jedna jaderka za druhou. 
 Slušnej záložní zdroj pro ty větrníky, kdyby náhodou nefoukalo...
A pak už  jsem v cíli, Soňa přijela o 10 minut dřív.
Provence, v tomhle ročním období není těžké ji milovat a opěvovat.

Fotogalerie