Château d'IF

Jsou místa, jako je třeba vězení, ze kterých se není snadné dostat.
O jednom takovém, poblíž Marseille, psal pan Alexandre Dumas, a já, jako předpubertální kluk, jsem jeho příběhy čítal dlouho do noci, a ráno pak nechtěl vstávat. Fandil jsem Edmondu Dantesovi, když dlabal svůj tunel ve skále a představoval si nevlídný chlad těch kamenných kobek.
Jak všichni víme, Edmond se z té díry dostal nakonec jiným trikem, stal se hrabětem Monte Christo, pravda a láska zvítězila, navíc i zlo bylo ztrestáno a já si do života odnesl poznání, že tunelem se k bohatství nikdo nedostane.
Už jsem to tu jednou zmiňoval, Dumas taky vždycky nevěděl všechno.
Léta přefrčela rychlostí TGV, příběh jsem viděl zfilmován v několika lepších či horších verzích, ten Edmond, ať už to byl Marais nebo Depardieu, mě svou cílevědomostí imponoval.
A tak, když ve věku téměř kmetském, jsem se dostal do Marseille, naprosto přirozeně jsem toužil vidět Chatêau d'If, místo, kam pan Dumas umístil Dantesovu školu života. Ale času bylo málo, neměl jsem kde nechat kolo, řekl jsem si: příště.
No, příště byla Soňa nastydlá a nad mořem ledovatě fičelo, potom, další příště, byl na návštěve Marseille Macron, a If měl jako nejvíc VIP Frantík jen pro sebe.
Nebudu vás napínat, ani dnes to nedopadlo. Pevnost If uzavřena z nesdělených důvodů. Ale tentokrát jsem to nevzdal. Alespoň si to zblízka prohlédnu, rozhodl jsem, a vzal loďku na Port Frioul, která Chatêau d'If mijí tak zblízka, že můj plán, dostat se na Edmondův ostrov příště vyjde.
Nečekám, že bych měl někdy v budoucnu to štěstí se tam dostat jako řádně platící turista.
Uděláme to tak: Soňa mě zašije do pytle, poblíž ostrůvku If vrhne ten pytel z paluby, já, několika rychlými máchnutími nožem pod vodou pytel rozříznu, a k ostrovu doplavu. Dumas byl velký lišák, fabulátor, a vypravěč, ale inspiraci u něj lze nacházet stále.
A také neochvějnou víru, že všechno vždycky dobře dopadne, jen to nemusí být hned.

31.10. 2021

Tak na popáté to vyšlo.
Château d'If.

Už jsem psal, že narozdíl od Edmonta, který se nemohl z ostrova dostat já měl problém opačný. Stačí když zafouká, a lodě u ostrova nemohou přistát, tak předprodej on line nemožný. Původně jsem chtěl odejet v 10, ale nakonec jsem byl rád za 11:40, loď v 11 už měla jen jedno volné místo, a Soňa trvala na tom, že taky chce jet :-)

Pochopitelně cela abbé Farii stejně jako Dantèse jsou vyfabulované, ta Dantèsova byla prý dřív prachárna. Ovšem If jako vězení, a to velmi kruté, fungovalo až do konce Velké války v roce 1918. Ze slavných vězňů zmíním postavu Francouzské revoluce: Honoré Gabriel Riqueti, comte de Mirabeau, který si tam kroutil celkem fešácký půlrok, protože byl zámožný a mohl si platit lepší celu (budu si muset asi dostudovat, protože průvodce tvrdí, že ho nechal zsvřít jeho tatík, jako darebného synka, a wikina, že tam seděl za nějaký jiný delikt).
Pro jiné vězně to ovšem žádné lázně nebyly, dimenzováno na 150 maníků, v roce 1848 jich tam nacpali hned 300, a ti kapali jako mouchy.
Jiný švihák tam prý odkroutil 23 let a dočista se zbláznil, mě by asi stačilo jedno pdpoledne...
V roce 1844 vydal Dumas Monte Christa, a udělal z If legendu, ovšem za "Dumasem" se sem začali jezdit až v 20tých letech minulého století.

Do 60tých let byl If majetkem armády, teď patří státu.

Původně to ale nebylo vězení, ale pevnost, která chránila vjezd do Starého přístavu v Marseille vzdáleného 1,5 km po vodě.

Pro detailisty, pevnost nechal zbudovat král František v letech 1524-1531, a pevnost pak zmodernizoval Vauban v roce 1701 ve službách Krále Slunce.

Ačkolif "if" ve francoužštině znamená "tis" na ostrově není ani jeden strom, a už vůbec ne tis a tak je to tady se vším.

Ani "tis" ani "hrabě Monte Christo", snad prý tam někdy bručel ale ten abbé Faria, jehož jméno si Dumas vypůjčil, ale narozdíl od jiných nešťastníků na ostrově nezemřel.

Jedno je jisté, If za vidění stojí. 
17.4.2022

Fotky jsou zde