Hanka Zagorová v písničce "Kdyby se vrátil čas" zpívá:
"Je to něžné jako vánek,
je to moudré jako spánek".

O tom, jak to s tou něžností větru je jsem psal předevčírem, a dnes tak přemýšlím, co může být na spánku moudrého. Neznám nikoho, kdo by se prospal ke genialitě, ale kdo ví...

Mě se podařilo na dnešek spát bez několika minut celých 12 hodin. A to jsem v Marseille neponocoval a nehýřil, ale už v devět večer "tloukl špačky".
Kdyby mě nevzbudil kravál pod okny hotelu, spal bych možná až doteď, a stal se tak mudrcem.

Přesto, protože "ráno moudřejší večera" rozhodl jsem se že nemám ani trochu malinko chuti kodrcat se tím nevlídným a nepřátelským předměstím města, které se stalo i Edmontovi Dantèsovi osudným, a že popojedu vláčkem někam ven. Co někam, pojedu rovnou do Arles, a nebudu se pachtit proti větru cestou, kterou už znám. Prostě ten den využiji k regeneraci, odpočinku, a i zevrubnější prohlídce města.
No, a pochopitelně, musím zajet k tomu Goghovu mostu, který je tak falešný, asi jako moje dnešní "cyklojízda". 

Měl-li bych určit město z Provence to nejprovencovatější, nebyl by to Avignon, ani Grasse, ale právě Arles. Úzké uličky vyzdobené květináči, žlutavé fasády, a oprýskané okenice, kavárničky a bary.
Vincente, já ti rozumím.
Navštívil jsem i místo, kde do roku 1944, než by vybombardován a následně stržen, stál Vincentův "Žlutý dům". Jinak starý Arles asi v roce 1888, nevypadal mnoho jinak, ale to poznám až za šera, protože se chystám na výpravu do nějakého toho baru, kde s Gauginem vyváděli ty své kousky.

No, a pak ještě dům, kde zjevně ambice předstihla talent, nebo dobu, nebo, a to nejspíš, obojí zároveň.

Arles je město, kde  se na mě tak nějak lepí smůla. Když jsem tam byl poprvé, v roce 2015, rozbolel mě kotník tak, že jsem jej celou noc chladil ve sprše.  Ráno jsem chodit moc nemohl, ale na kole to trochu šlo. 
Letos, tedy v rfoce 2022, mě pro změnu vzal zánět pod zubem a to tak, že jsem  usoudil, po mobilní konzultaci se svým zubařem, že je čas nasadit antibiotika.
Takže město Arles má u mě otevřený účet, chci a musím se sem vrátit, a to v naprosté pohodě, za tepla, sednout si do baru  před arénou, a objednat si jedno velké pivo,  jak to mám rád.