Říkal jsem, že ve Středomoří pěstují ústřice odlišným způsobem.
Příliv a odliv je zanedbatelný, tak neexistují ty lavice s vaky, ale jdou na to jinak.
Ústřice lepí na provazy, které spouštějí do lagun - „étangs“. To jsou na plankton bohatá slaná jezera, spojená s mořem malými průlivy, ve kterých je voda teplejší než v okolním moři, což naopak od těch atlantických druhů zdejším potvorám prospívá.
Přirovnal bych to k chmelnici, jenže to podstatné se odehrává pod vodou. Z městečka  Sète , které vzniklo u ústí Kanálu du Midi do Středozemního moře, pořádaji v sezóně hodinové výlety lodí s proskleným dnem do bassinu Thau, kde můžete na vlastní oči vidět jak to celé probíhá.

V Méze, městě o několik šlápnutí do pedálu dále, je muzeum, věnované chovu ústřic v tomto regionu.
Nafotil jsem co se dalo, možná vám to pomůže poznat, jak to celé tady probíhá.
V museu promítají ji asi čtvrthodinový film, který vše vysvětluje, nahrál jsem jej na mobil. ( Díl 1 a Díl 2)

Kdyby byl zájem, mohu jej opatřit českými titulky, ale je to safra hodně práce a nejsem si jist, že je to potřeba. Tak kdyžtak dejte vědět.

Středomořské ústřice jsou horší na chuť, říká Soňa a já, nikoliv jako obvykle, pro klid v rodině, ale upřímně, souhlasím.
Chovatelé ústřic od Atlantiku vám to ale nepotvrdí.
Říkají, že jsou prostě jiné.

Líbí se mi to, vůbec mluvil jsem s pár chovateli, a nikdo neřekne o konkurenci, že snad má horší produkt, vždy jen mluví o tom, v čem jsou ty jejich výjimečné a dokonalé. Chápu to jako solidární chování lidí, kteří moc dobře vědí, co tento „průmysl“ obnáší, kolik pravé, nefalšované lidské dřiny to stojí.

Tak bych snad parafrázoval ten starý Mládkův vtip, jak sedí dva v hospodě a jeden říká:
„Hele, takhle hnusný pivo jsem snad ještě nepil“.
a druhý odpovídá:
„Od kocoura si nechat nachcat do huby by bylo lepší, fakt hnus“.
A první pokračuje:
„Strašnej blivajz, ale lepší, než zůstat střízlivej…“
Takže než žádnou ústřici, raději tu středomořskou....