Omeletta Pascal - Velikonoční omeleta


Ve Francii se pozvání na jídlo neodmítá.
Jednak by to bylo nehorázně nezdvořilé ale, odmítnout by znamenalo dopustit se chyby až tragických rozměrů protože ve Francii je jídlo zřídkakdy jiné než znamenité.
Takže na otázku „Půjdeš s námi odpoledne na omeletu“ jsem odpověděl „Oui, avec plaisire“.

Tradice velikonoční omelety údajně pochází z 9.století kdy Guillaume Akvitánský na pondělí velikonoční pohostil jídlem s vejci své poddané. Ve středověku tak vrchnost vylepšovala sváteční den svým chudým nevolníkům. Jiná verze tvrdí, že za všechno může Napoleon, který když táhnul Akvitánií byl pohoštěn omeletou a nakázal ji připravit i všem vojáčkům.
Jisté je, že to je tradice prastará, kterou dodržovali i dědové dnešních vetchých kmetů.


Přijel jsem na místo přesně včas jak určeno, tedy v 16:00 ale to už pětice mužů míchala pádly nasekaný porek s česnekem v ohromné pánvi zahřívané odspoda hořícími poleny. Pomalu se schází lidé, a šéfkuchař se začíná předvádět. Požaduje vystřídání „u pádla“, na témže nabízí k ochutnání základ omelety, organizuje rychlé odškrabávání aby se nic nepřipálilo, prostě má svůj den.
Tisíc rozšlehaných vajec je připraveno v kanystrech, na „šéfův“ pokyn se jimi rychle zalije usmažené zelenina, hlasuje se, zda-li chceme pepř nebo ne, a slabounké „non“ několika dítek je zcela oslyšeno.
Dva litry mléka na pánev, pytlík soli a pádla kmitají houstnoucí hmotou.
„Za pět minut podáváme“ volá „le cheff“ a opravdu, na minutu přesně, se odebírá omeleta na hliníkové tácy, a roznáší k okoštování publiku.

No, omeleta, míchaná vajíčka to jsou, ale nebudu učit Francouze české kulinářské terminologii.
Jaké to je?“ zvolá šéf a publikum sborem odpovídá „dobré, děkujeme“.

FotogalerieVideo