Jak bych to jen řekl.
Nejdřív to bylo fajn, pak výzva, zklamání, co zklamání, rozhořčení a vztek, a pak fáze smíření, a náhlé setkání a radost, a jako bonus, v cíli dvě minuty před tím, než začne bouřka.
Takhle se to nějak mele v té mé palici.
Rád jezdím sám, určuji si čas i tempo sám.
Dneska jsem se rozhodl nepokračovat po nádherné ViaRhôna, ale, když už mám motor, vzít to jinudy tedy přesněji přes Hauterives, kde pošťák Cheval postavil svůj Ideální palác. Byl jsem tam už jednou - ale rychle, autem. Říkal jsem si, na kole líp poznáš ten kraj kde pan Cheval nosil poštu a sbíral to kamení. Ten člověk mě fascinuje. Vzal si do palice sen, a šel za ním, léta. Rozhodnutí a vůle je motor na cestu. Tak šlapu přes ty kopce a myslím na pošťáka Chevala, co neměl žádný elektromotorek, co by mu jeho štreku usnadnil.
Když mě navigace zavede do ..nikam, vzpomenu na pošťaka a přišlápnu. Teploměr ukazuje 29 C? A Chevalovi snad mrzlo?
Tak se hecuju, když ze mě tečou proudy potu, a baterie mizí před očima.
A pak tam jsem, u té úžasné exploze odhodlání, vůle, trpělivosti a dřiny.
Palais ideal!
Váš departement?
Já jsem z Čech!
A pak pic kozu do vazu. Kolem objektu rozestavěl jakýsi nezdvořák * 1964 (jméno je autorovi známo, ale nechce mu dělat reklamu) jakési divné skleněné objekty a nazval to "Snem o vodě". Kurnik, safra, proč mi někdo "vylepšuje" Chevalův sen, co léta budoval? Co je to za nabubřelého , neskromného, arogantního a soběstředného parazita?
Proč to rovnou nevzal sprejem?
Street art! Jak bezva, vylepšit Karlův most klikyhákem.
To se mi honí hlavou, když po pár minutách Ideální palác nechávám za sebou. Ješte hrobku, pana Chevala, ale už se neumím soustředit. Nechápu to.
To je jakoby na Kleinovu loď někdo posadil plastové Barbíny, a tvářil se, že to "vylepšil o pasažéry". Lomcuje to se mnou tak, že zapomínám, že mám být unavený. Už jen jedu, a je mi smutno.
A pak přijíždím mezi vinice. Hrozny všude. Jo, tady jsem správně. Odstavím kolo a jdu ochutnat. A co čert nechtěl, když se vracím ke kolu s hroznem v ruce, blíží se proti mě pomalu dodávka. Cesta úzká, musím natlačit vozík ke kraji. Říkám si, to je ostuda, kradu tu víno, a ještě k tomu mávám českou vlajkou. A jo, je to tu. Dodávka přibržďuje a chlap, od kterého byste nechtěli držet pohlavek, stahuje okénko...
Budu ostudou sobě, i národu.
Ale chlap křičí "ahoooj" Vous êtes de Republique Tchèque"?
Oui, to teda safra jsem.
Nechá dodávku uprostřed cesty, a jde si povídat.
Prý v Čechách byl, vloni. V Brně...
Nechávám to tak....
Pořád mluví, okukuje kolo, ptá se na detaily cesty, co jsem zač, prostě bezprostřední chlápek.
Říkám: "už musím dál, blíží se bouřka."
"Nespěchejte, ti co spěchají brzo umřou...
Počkejte, něco vám dám, tyhle červené, ty potřebují ještě dva týdny, ale tady, tady ochutnejte..."
Otevírá zadní dveře dodávky, kde má dva plastové kontejnery plné hroznů. Bílých.
Podává mi tři trsy, s díky odmítám, jeden stačí...
"Zítra budeme lisovat!"
Nevyznám se ve víně, ale ty jeho hrozny byly slaďounké jak hubička od Soni.
"Dávejte na sebe pozor, Čechu!"
"Přijeďte taky do Prahy, pane!"
"Jen co vylisuji jsem tam..."
