DouceFrance

21.2.2023: Norimberk

Tak jsem znova na cestě. Znám to město, a taky toho mám dost. Večeře, tedy naletěl jsem jak kafka, prý skvělé, originální.. atd
Ne, ty klobásky jsou nastavené tak, aby si dostal žízeň, a lil do hlavy to pivo za 140.
Tak se šourám do hotelu, mám "voucher" na welcome drink, a pak příjde Albrecht, ze Saska, kluk mého věku, tedy z DDR, a povídáme si dvě hodiny.
A já si tak říkám, já a ty, Albrechte, my jsme ta Evropa.
Nepotřebujeme žádné granty, dotace, či pobídky.
Prostě tu sedíme, na baru, a rozumíme si.
Možná, ted, neberte to vážně, by k tomu, abychom se cítili v EU jako kamarádi, by stačilo, aby se víc učili jazyky.
Jsme malý, ale skvělý národ.
Nebuďme líní! .

23.2.2023: STRASBOURG - Bordeaux

Dlouhý den
Strasbourg vždycky stojí za vidění, ale mě to žene dál. Asi proto, že nikam nemusím spěchat a ráno si mohu přispat, budím se po páté, a pak už nezaberu.
TGV opouští nádraží na vteřinu přesně. ve 14:07.
V 16:00 jsme už v Paříži a přesně na čas ve 20:02 vlak "přistává" v Bordeaux. Za 66 euro i s kolem?

V Bordeaux prší.
Jen houšť, v noci mě to vůbec nevadí.
Večeře se podává do 21:30, varuje mě recepční.
Ve 20:18 jsem na značkách.
Znuděný číšník mi ukáže na stůl v koutě. Vydržím do 20:45 a pak to vzdávám. Nějak mi nestihnul dát ani jídelní lístek. Asi má den blbec.

Ale já v tom nejedu. Do centra asi kilometr.
Někde se chytnu.
Ostatně, hlad je prý převlečená žízeň.

24.2.2023: Bordeaux - Langon

59 km
Tak jsem konečně zase v sedle.
Mám za to, že mě Šéf nějak podceňuje. Nechá mě vyjet do rána, slibující modré nebe, aby za několik minut na mě vypustil celé jezero vody. Na nábřeží řeky Garrone v Bordeaux.
Těžko by se v celém městě našlo místo, kde se opravdu nenechá nikde před deštěm schovat, jako právě tam. Nenaštvu se, vážně ne.
Jsem rád, že pravidelnou dávku protivenství si vyberu hned na začátku cesty. Stejně je hnusně jen proto, abych si víc vážil dní, kdy je hezky. Prostě tu vodu ignoruji.
A za hodinku, nebo dvě, je po dešti. To bylo breku…..

A tak jedu podél té hnědé řeky, vinice střídá vinici, a nad ní vždycky nějaké to Chateau, inu, nežijí tu žádné socky. Neměl bych o čem psát, kdyby se mi do cesty nepřipletl Cadillac.

Ne auto, ale město.
A protože žádné velké dobrodružství jsem dneska nezažil, povím vám, jak se to má s tím autem a městem.

Je v tom jeden místní šíbr.
Jmenoval se Antoine Laumet, a narodil se v březnu 1658 v odsud asi 100 km vzdálené vísce Caumot prostým měšťanům. Antoine ale mířil výš a dál, a tak se ve svých 23 letech objevuje v Kanadě, kde vyvádí darebnosti, ovšem velmi dovedně a mazaně. A také buduje, dneska by se řeklo, svou „image“ šlechtice a důstojníka jeho Veličenstva Krále Slunce. Celkem jednoduchý podnikatelský záměr, opíjí domorodé indiány lacinou kořalkou, a za babku od nich kupuje kožešiny. Konkurenty pomlouvá a podráží, bohatne a šplhá vzhůru. V e svých 26. letech se žení s dcerou jiného darebáka, místního bukanýra, a aby nevypadal jako nějaký venkovan, začne si říkat Antoine Laumet de Lamothe Cadillac.
Tedy pán z Cadillacu, což je to městečko, které jsem dneska navštívil.
Zdatný pletichář Cadillac přesvědčí dvůr ve Francii, že on je ten pravý muž, který pro Krále Slunce dobude na Roastbeefech New York.
V Ontariiu zřizuje první francouzskou kolonii a na řece Détroit zakládá v roce 1701 město Fort Pontchartrain du Détroit, později zvaný jen Detroit.
Jak víme, Cadillac New York nedobil, v koloniích svým šejdířstvím nadělal jen problémy, a byl pak přeložen do Lousiany, kde v ničemnostech pokračoval. V roce 1717 byl konečně odvolán do Francie, a okamžitě uvězněn v Bastile. Ale vydržel tam jen sotva půl roku, podařilo se mu pomocí přátel a peněz přesvědčit soud, že šlo o kampaň a „účelovku“, byl povolán zpět k dvoru, vyznamenán a poslán dožít na venkov, do městečka Castelsarrasin, které dostal v léno, deset kilometrů od jeho rodného stavení.
Tam také v roce 1730 zemřel.

Tak se stalo, že městečko Cadillac, jehož jméno si ukradl milý Antoine Laumet, se dostalo do Ameriky, kde se jako de Cadillac stal zakladatelem Detroitu.
Tedy osobou, které si je třeba vážit, postavit mu pomník a pojmenovat po něm fáro.

No, nebude to první ani poslední pomník postavený darebákovi.

Tak koukněte na Cadillac a třeba i na video z cesty.

https://www.relive.cc/view/vdvm35nBgN6

24.2.2023: Langon

To je teda den.
Protože první, nedal jsem si velký cíl, městečko Langon. Vybíral jsem podle možnosti ubytování a Booking mi našel hotel Claude Darroze. Můj řetězec nikde poblíž nic nemá. Upřímně, nemám nejlepší zkušenosti s francouzskými hotýlky, řetězec je jistota. Taky nic moc, ale vím do čeho jdu.

Zabookoval jsem tedy asi 3 měsíce předem, bleskové potvrzení a nabídka, zda-li nechci rezervovat stůl v jejich restauraci. Inu, proč ne, po cestě budu vyhládlý, co nějde něco hledat, objednal jsem tedy jednu osobu na 19:30.

A fakt, že už bych chroupal hřebíky, od rána jsem nic nekousnul.

Přivítal mě pán v černém obleku, číšník jak z filmu pro pamětníky. Cestou ke stolu konverzuje, jakou jsem měl cestu a tak, a pak to na mě vybalil. Aperitif?
Ne, jestli je to možné, dal bych si pivo.
Žadný problém, dostanu nabídku šesti piv, tedy v láhvi.
A pak přibíhá další s v kůži zabaleném menu, 6, 4 nebo snad jen 3 chody???
Držím se při zdi, tři stačí.

A pak se rozbíhá konzert, něco na potěsení huby, pozornost podniku, pak další pozornost, a pak konečně předkrm. Pozoruji okolí, mají plno. Ale do sálu se vejde 26 lidí, je nás 25, sedím sám.

Na to 6 číšníků a navíc chlápek, co se stará jen o víno.
Vidím, jak nastupují ve ctyřech, když nesou jídlo ke stolu se čtyřmi, všichni jsou obslouženi naráz.

Jen dojím předkrm, už je u mě odnáší nádobí a servíruje jiný příbor. Jsem sledován, aniž bych to nějak cítil. Ke každému jídlu přednáška, co to je, jak to bylo připravováno.

Kurnik, oni snad soutěží o toho Michelina,nebo co, pomyslím si. A hlavní chod, pak nabídka sýrů, kterou odmítám, čokoláda z Madagaskaru....

Viděl jsem hodně, ale takovýhle servis a jídlo jsem nedostal nikde. Díra jako Langon.

Musím to vydýchat, projít se, než půjdu na kutě.

A při návratu to vidím.
Oni nesoutěží o Michelinskou hvězdu,oni ji už mají....

25.2.2023: Langon - AGEN

105 km

Dneska byl den, o kterém jsem v zimě, doma, snil.
Probudilo mě slunce v okně,nikoliv budík, croissant a kafíčko, všichni se usmívají, proč to není každý den.
Vyfotím kolo u toho Michelina a vyjíždím. Navigace mě vede jinudy než chci, chci přes Saint Macaire, a pochopíte proč.
Pět kiláků navíc?
Z toho se nestřílí.
Je čas vztyčit vlajku, Jindřichu!
Najdu proutek, a už vlaje.
Slavnostní chvilka, hodila by se státní hymna. Po krátkém zamyšlení nápad zpívat zavrhuji.

Je známo, že když Čechové zapěli, cizáci zahazovali zbraně, výstroj i proviant a v panice prchali. To Gaskoňcům neudělám tím spíš, že jsem si jist, že by k útěku měli důvod, což potvrdí každý, kdo mě slyšel zpívat.

Tak si jen potichu broukám "Kde domov můj" a stydno je mi, že se přiznám, že právě dnes mi nechyběl.

Saint-Macaire.
Vzala mě tam moje učitelka francoužštiny, poté tam já vzal Soňu, a dnes i vás ostatní.

A pak, hned za tím úžasným mostem pana Eiffela, ve vsi Castets-en-Dorthe jsem "na něm". Ještě ne Canal-du-Midi, ale to je jen jméno. Tady začíná "boční kanál" Garrony, ten, na který naváže du Midi a dovede mě až do Sète.

Úžasné dílo.
Potůčky i řeku Garrone ten kanál překonává mostem.
A pak starý řetězák a trochu vzteku na ten "Kde domov můj" který chce zbourat most Vyšehradský. Vidím, jak šikovně ten řetězák je zrestaurován, mostovka z betonu spřažená s podélníky, moderní řešení, co nikdo nevidí.

Možná proto jsem přehlédl nějaký kus železa, co fauloval moje přední kolo. No, mám na Zeleném 4 tisíce bez defektu, muselo to přijít.

Kolo na krovky, poctivá prohlídka pláště, železo co plášť prorazilo vyjmuto, a díra zevnitř zalepena záplatou a zvenku otvor zacelen lepidlem. Postupuji systematicky, klidně a žertuji s okolo jdoucími "hlavně nešlápněte na vlajku, o tu jde, ostatní mám pod kontrolou".
Po opakovaném prověření pláště nasazuji duši, opatrně, abych ji neskřípnul, a pak hustím. A ono nic. Netvrdne. Někde uchází. Kde jsem udělal chybu? Něco jsem přehlédnul? Duše venku, nová kontrola pláště. Nic

No, vím že se mi budete smát, ale stalo se.
Já tam velmi poctivě nasadil tu starou, píchlou duši.

no, a to video
https://www.relive.cc/view/vrqDgozxDL6

26.2.2023: AGEN - MONTAUBAN

78 km

Mosty
cesta podél kanálů moc rozmanitých výhledů nenabízí, dalo by se říci, že by mohla být fádní a nudná.
A často tomu tak i bývá - ne však tady, u Kanálu dvou moří (Canal des deux mers).

Mohou za to ty mosty.
Stařičké, kamenné a pak novější, ale taky hezky letité ocelové, každou chvilku jsem ze sedla a fotím.

Pokud by to někoho zajímalo jak mi je, na duši blaze, na těle jak po výprasku. Těžko hledat sval, co nebolí.
Ale to se poddá, utáhne, zpevní.
Vždycky to tak je ...

a to video

https://www.relive.cc/view/vNOP42QMV2O

27.2.2023: MONTAUBAN - TOULOUSE

63 km
Možná vám to přijde už trochu přehnané, s těmi mosty.
Ale minimálně tři tu musím zmínit. A všechny přes řeku Tarn, v městě Montauban, kde jsem nocoval.

Starý most (Pont vieux), tak ten postavili v letech 1304-1335 (!), a ten Nový most (Pont neuf) z železobetonu, tak ten postavili v letech 1911 až 1913.

A ten třetí ten je z roku 1970, z předpjatého betonu, jmenuje se Pont de Saupiac.

Učebnice historie mostního stavitelství na kilometru toku řeky Tarn.

Zahřálo mě to u srdce, ale ne ve špičkách bot, tak jsem odpoledne hned běžel do Decathlonu koupit zateplené návleky.

Ale před tím jsem 60 km klepal kosu, protože se ochladilo k nule. Co chlapa nezabije, to ho posílí.

Jsem v hlavním městě regionu Occitanie - Toulouse.
Jak říká Jirka, opravdové velkoměsto, jsou tu vysoké domy a černoši.

Žába rosnička se klepe zimou někde na dně láhve od okurek, dovybavil jsem se teplým trikem a těma návlekama. Taky jsem si koupil duši a i plášť, nevím, jak dlouho ten rozříznutý vydrží, a ještě kousek cesty mě čeká.

Štěstí přeje připraveným.

Jen jedna věc mě vrtá hlavou.
Recepční, když mi dávala klíč od pokoje mě informovala, že bar otevírá už v 17:30. Mám strach, že ten můj hotelový řetězec má na mě složku.

video je tady
https://www.relive.cc/view/vJOKx3NKX56

27.2.2023: Toulouse

Tak tu sedím u toho Guinesse, v irské hospodě, v Toulouse. Obsluhuje mě Ir a kluk z Venezeuly.
Mluvíme střídavě anglicky a francouzsky. Oba vládnou oběma jazyky líp než já.

Přifařila se k nám holka s prořízlou hubou, a přivedla si i kámoše. Jsou z Normandie, z Caen.
Ona tu studuje, a on by jí moc chtěl.
" Vy patříte k sobě?"

"Ne, ani náhodou" odpovídají.
A protože jsem už pár dní na světě, vím že ano.
Ona furt mluví, on poslouchá....

Líbí se mi ten pár, z Normandie.

Přijel za ní, přes půl Francie, a ona furt žvaní a žvaní, a on neví, že jediná šance, jak jí zavřít pusu je dát ji pusu.

On se bojí, prý jsou jen přátelé.
Závidím mu ten jeho strach.

28.2.2023: TOULOUSE - CARCASSONE

103 km

Vraťte mi můj kanál, chtělo se mi křičet. Asi 40 km za Toulouse najednou šlus.
Prostě "kanálová" stezka dál nepokračuje, musím na silnici a přes kopec.
Šlaka, myslel jsem si, že pojedu rovinku. Žádné hory, ale přeci. A už frčím z kopce a konečně kanál.
Ale asi jen kilometr.
Kanál se sice plouží vedle, ale cyklostezka už podél není. Státovka s kamiony, něco, čemu jsem za těch pár dní odvyknul, a vážně mi to nechybělo.
Ale zase to fakt sviští.
Netrpělivě vyhlížím siluetu La Cité Carcassone, ale i tady budu zklamán. Prostě z téhle strany se na obzoru nerýsuje.

Ale konec dobrý, všechno dobré.

Dnes přenocuji uvnitř hradeb.

https://www.relive.cc/view/vrqDgoVQNw6

1.3.2023: CARCASSONE - NARBONNE

57 km

La grève

Protože jsem ve Francii často, nemělo by mě to překvapit, ale vlastně ani nepřekvapuje, ale rozčílí mě to do běla pokaždé. Společenský teror při kterém jsou rukojmím nezúčastnění, kteří nemohou v ničem chod věcí ovlivnit, francouzský národní sport – stávka.

To bylo tak.
Včera večer jsem zjistil, že do Narbonne to mám kousek a zvládnu to za odpoledne a rozhodl jsem se tedy věnovat dopoledne prohlídce hradu Carcassone. V turistické sezoně je to prakticky nemožné, vyprodáno dlouho předem. S radostí kupuji elektronický lístek na dnešek, v 9:30, a už od půl deváté šmejdím pro promrzlém městě, abych byl u brány první. V poledne musím vyklidit hotel, tak jsem v časové tísni. Na vteřinu přesně jak „lvové biji o mříže“.
Cedule „Dneska sociální hnutí, bližší kolem 11 hodiny“
„Social movement“ co to safra je? Vypěním, ale nikde ani živáčka.‘
„Ha, u vchodu je turistická kancelář, tam se zeptám.“

Pofesionální úsměv slečny za přepážkou naráží na můj stupňující se hněv:
„Co to jako je, social movement?“
Dostávám obšírné vysvětlení sociálních práv ve Francii, což mě ještě více popudí.
„To je jako stávka?“
„Ne to není stávka“ je mi vysvětleno, ale vyjde to nastejno, protože prostě nemakají a schůzují.
„Odkud jste přijel“ ptá se slečna smířlivě.
„Z České republiky a jestli dnes dopoledne neuvidím hrad, použiji českou tradiční nejničivější zbraň, kterou vládneme již od středověku!“ pohrozím.
Slečna pobaveně zvedla obočí? „To je jako co?“
„Budu zpívat!“ pravím odhodlaně.

Slečna kapitulovala, nevím jestli se opravdu bála mého zpěvu, nebo spíš jí bylo líto starého blázna, zvedla telefon, a chvilku něco drmolila naprosto nesrozumitelným argotem.
Položila sluchátko a řekla: „otevřou v 10:30“.

Tak znova první u brány, o hodinu později, ale přeci, jsem do hradu vpuštěn. Škoda té hodiny, nemám čas si všechno přečíst, jen si to fotím. Ale na druhou stranu, stal se malý zázrak.
Tím, že jsem byl první, jsem měl celé Cité vlastně jen pro sebe. Žádné čekání, než ten strejda s radiovkou dofotí, aby si mohl snímek zmáčknout sám.

No, tady to je, bez úprav, jak jsem to namačkal.
https://photos.app.goo.gl/QnTRRAw4wsDYKg6Q6

Carsaccone bez turistů....

Ještě video s cesty, při které jsem Canal du Midi ani nezahlídnul.
Má u mě vroubek ze včerejška, možná zítra, v Béziers mu odpustím….

https://www.relive.cc/view/vMq5jp9Vr8v

1.3.2023: NARBONNE

Tak jsem po 9 nocích po francouzských hotelech narazil na ten "pravý".

Novotel Narbonne.
V pokoji topení zamčeno na 19 stupňů. Voda v koupelně vlažná. Personál recepce v rouškách.
Ne tak personál restaurace, asi kýchnout do jídla je méně nebezpečné. Nebo spíš, restaurace má jiného šéfa.

Takže obsluha běhá v Jottkách a u večeře sedíme v bundách.

Uvědomělý blbec, stejně jako já, se v tomhle hotelu dlouho neohřeje

2.3.2023: NARBONNE - BÉZiers

32 km
Dneska jsem jel takový kousek, že to snad ani nestojí za řeč.
Narbonne jsem prochodil vloni, tak jen krátké zastavení u Via Domitia, a nezbytné foto, a pak už fofrem do Béziers, které je v současnosti jedno velké staveniště, město dláždí kamenem, bude to krása až to bude hotové. Takže, budu se muset vrátit .

https://www.relive.cc/view/vdvm3Pn84x6

3.3.2023: Béziers - Sète

54 km

Jsem v cíli.
Na konci, nebo snad začátku Kanálu dvou moří, v Sète.
Tyhle věci se mi snad dějí schválně. Od rána sluníčko, teplo, vítr v zádech.
Vím proč to tak je. Abych zapomenul na to, že jsem promoknul na kost i na zimu, která mě lechtala v prstech i dlouho potom,co jsem byl v teple.
Prostě takový ukázkový cykloden, který mě nutí přemýšlet, kam příště.

Malinko přes 50 km, jedu si zvolna a těším se, až to uvidím. Co?
No přeci moře.
Cizinci těžko pochopí pocity suchozemce ze země, která nemá ani kousek mořského pobřeží. Ty klukovské romantické představy a pak první setkání s tím množstvím vody. A přesto, že u moře bývám častěji, stejně to dychtivé očekávání ve mě dřímá a vždycky se ve dnech, jako byl dnešní probouzí a rezonuje.

Sète je město, které byste při návštěve sladké Francie minout neměli. Je hodně jiné než ostatní francouzská přímořská letoviska, možná pro svůj původ. Město založil Ludvík XIV právě u ústí Canalu du Midi a jeho stavba přilákala mnoho italských dělníků z oblasti kolem Neapole,kteří se zde usadili i se svými rodinami.
Proto existuje i něco jako specifická Sètoiská kuchyně, na každém rohu vám budou nabízet "Tielle sètoise" nebo alespoň sètoiskou polévku. A pochopitelně ústřice a slávky, které chovají v blízkém Bassinu Thau.
Ne každému mořské potvory vyhovují, ale mám pro vás jednou specialitku ze Sète, kterou neurazíte vůbec nikoho. Tedy pokud se mu nebudete snažit vysvětlit původ názvu "Zezettes de Sète".

Zítra už jen přesun do Montpellieru a v pondělí se dědeček stane zase studentíkem.

Děkuji za pozornost a někdy příště, dá-li Bůh.

https://www.relive.cc/view/vMq5jL1KY8v

Aliquam in

Integer ac vehicula eros, sed dictum sapien. Donec dignissim porttitor ante, sit amet placerat dui. Donec mollis vel arcu

Douce France