Autobusem.
Z autobusáku na Florenci v Praze až do Brusele.
Brusel, centrum je vyleštěné, nablýskané, až jsem zmaten tím, že tu jsou ty francouzské nápisy, takový pořádek Fandové takhle nezvládají.
Byl jsem v centru Brusele naposled před 20ti lety, změna zásadní a radikální.
Všude je vidět, že sem nateklo spousta prachů, teprve se rozednívá, a začalo pršet.
Jinak ten bus byl v pohodě, 12 hodin cesty, jede přes Luxembourg, tak si trochu zajíždí. Šoféři ochotní, bez řečí přerovnali půlku zavazadel, aby dostali mého oře ven, nebál bych se takhle jet až do Londýna.
Už jsem v Charleroi a bydlím, jel jsem "kratší" přes kopečky, ale stejné to bylo 70, teda 69.85 km....
Žádné krpály, táhlé mírné kopečky, ale protivítr. Belgové mají skoro podél celé té rychlostní cyklopruh z betonu a kde není, tak tě pustí na tu rychlostní, takže i bez přípravy to klaplo.
Míjel jsem Waterloo, ale ty schody si nechám na někdy příště.
Charleroi, dříve něco jako Ostrava - paye noire - černá země už vypadá jako po vybombardování. Celé centrum asanují, žádná krása. Vlastně celej ten kraj - snad Brabant - nic moc, možná počasím, mám z něj dojem ponurosti a omšelosti. Za plotem, u Fanoušů ta krajina, domy, atmosféra vypadá mnohem veseleji a uvolněněji.
Zítra bude dlouhý den, rozednívá se tu až tak v 8:30, to bych nikam nedojel, takže pojedu do tmy nékdy před šestou. Hejbání s časem mé nechává klidným, za svétla tak jako tak nemůžu dojet...
.
179, Soissons, 13,5 hodiny v sedle.
Půl dne lilo, pak se udelalo hezky.
Příprava zafungovala na 100 procent, jen mala zrada, na obrazcích v Google Street View to vypada jako rovina, ale fakt není.
Řekl bych terén podobný cestě Praha - Plzeň, jen u nás v cíli točí pivo, kdežto tady Heineken....
110 km, Paříž
Před 33 lety jsem měl měl klukovský sen, obejet si ten oblouk, co jsem znal jen z filmů a to hned 3x, sen jsem si tenkrát splnil.
Teď jsem, tak trochu na oslavu svých 55tin ho vystřihnul znova.
© Jindřich Pařík 2022