Saint-Macaire v Gironde, je potřeba vidět.

Na místě Saint-Macaire byla během starověku galsko-římská osada zvaná Ligena.
Nic přesnějšího se zatím neví. Existence osady je však jistá, protože víme, že v pátém století se Macarius, potulný řecký mnich poblíž svatého Martina, usadil v Ligéně se dvěma společníky, Cassienem a Victorem, kde byla postavena kaple zasvěcená svatému Vavřinci. Paulin de Nole.  Tam  i zemřel a byl pohřben v místním kostele, podle něj byl později název změněn na Saint-Macaire. Převorství, které Macaire založil, bylo podřízeno opatství Sainte-Croix v Bordeaux.
Pramenů z období vrcholného středověku téměř neexistují. Zdá se, že se město skutečně rozvinulo v jedenáctém století, a to díky výstavbě opevněného hradu na příkaz vévody z Akvitánie a benediktinského převorství. Nejstarší zmínka o Saint-Macaire v písemných pramenech pochází z roku 1027, v darovací listině převorství opatství Sainte-Croix v Bordeaux vévodou z Akvitánie. V roce 1038 byl v blízkosti převorství postaven kostel.

Saint-Macaire se nachází v zemědělské oblasti na okraji Garonny a slouží jako tržiště a sklad pro produkci vlastního zemědělského území a malých okolních osad. Důležitou roli hrálo spojení po řece do města Bordeaux.
Právě díky Garonně, hlavní dopravní a obchodní v celém středověku, zažilo Saint-Macaire nebývalý rozmach, zvláště když těžilo z výbírání mýtného za cadurciánské víno.
Bohaté a zdobné město, bylo opatřeno hradbami, a stalo se skutečným obchodním centrem s více než 5 000 obyvateli. Později se Saint-Macaire stává „královským městem Anglie“ (1341). Právě pod anglickým protektorátem, ve třináctém a čtrnáctém století, město Saint-Macaire zažilo největší období rozkvětu.
Saint-Macaire, se ovšem nacházelo na hranici dvou panství (anglického a francouzského), a tak utrpělo plný nápor pustošení stoleté války. V roce 1377 jej obléhal a dobyl vévoda z Anjou, poté v roce 1420 bordeauxská armáda anglického krále, aby se na konci stoleté války (1453) vrátilo do francouzského područí.
Byl-li středověk pro Saint-Macaire obdobím rozkvětu, moderní doba mu už byla mnohem méně příznivá. Město trpělo útrapami náboženských válek a často měnilo majitele.  
O století později, se města zmocnil vévoda z Épernonu zmocnil (1649), a nechal jeho opevněný hrad rozebrat.
Situace se zhoršovala i ekonomicky. Během renesance ale zůstala jakási obchodní prosperita, o čemž dnes svědčí mnoho kupeckých domů zachovaných ve starém městě.
V sedmnáctém století se však koryto řeky Garonny znatelně posunulo směrem na jih a městem již řeka neprotékala, v roce 1658 byla bylo nuceno přesunout přístav z části Thuron (na východ) na předměstí  Rendesse ( Západ). Nic to ale  nepomohlo a aktivita Saint-Macaire, jako říčního přístavu, postupně upadala.
Téměř veškerá městská buržoazie se přestěhovala do Bordeaux, které díky rozvoji obchodu učinila město mnohem atraktivnějším než  upadající přístav Saint-Macaire  
Během revoluce se Saint-Macaire rozšiřuje sjednocením  jihozápadní části obce Pian-sur-Garonne a východní části obce Saint-Maixant.
Na konci 18. století se Saint-Macaire stalo střediskem řemeslné výroby. Zdá se, že město zažilo oživení, především díky kamennickému průmyslu. K těžbě kamene se jednak vyhloubily lomy ve skále podpírající město, ale rozebíralo se i několik památek obce (zejména hradby a tvrz hradu). Takto získané kameny se pak v Bordeaux prodávali na stavbu nových městských budov (Pont de Pierre de Bordeaux je tak zčásti postaven z makarských kamenů). Činnost však skončila, na jedné straně proto, že lomy vyhloubené pod městem jsou byly příliš hluboké a hrozilo zřícení několika obydlí, na druhé straně i proto, že demontáž makaranských památek nakonec prefektura zakázala (1876 ).
V devatenáctém století se pak rozvinulo bednářství, hlavní řemeslná činnost města, ze které Saint-Macaire žilo až do období po první světové válce. V roce 1906 proběhla stávka v bednářském průmyslu. Konflikt a jeho násilné řešení (zásah policie), znamená nejen roztržku mezi majitely a dělníky a také postupný, ale nezastavitelný úpadek bednářské činnosti.
Na konci druhé světové války bylo Saint-Macaire jen podružnou aglomerací, jejíž populace neustále klesala a která nemohla konkurovat dynamice města Langon.

Fotogalerie