25.5.2023: NORIMBERK
Bude to rok, co jsem jel podél řeky Seiny, od pramene do Paříže.
No, asi 350 km k ústí mi pořád chybí, tak jsem se to rozhodl dokončit. Tedy z Paříže, do Le Havre. Žádný sportovní výkon to nebude, ale douflfám, že uvidím zase kus Francie, teď tedy Normandie.
Tedy nejdřív přiblížení k Paříži následovně, z hranic do Norimbera (odškrtávám), vlak Norimberk-Karlsruhe (přímé spojení někam zmizelo, jedu s 2 přestupy). Pak podél Rýna -Karlsruhe-Strasbourg a v neděli po-o, TGV do Paříže.
Pár piv na baru v Ibis La Villete, a v pondělí ráno se pověsím na Seinu a ve středu jsem v Le Havre. Ve čtvrtek ráno vlak zpátky do Paříže a setkání se Soňou.
Odlehčil jsem na maximum, polovinu zátěže už dělá jen ta elektronika :-)
Teď, krátká zastávka v Norimberku, který prostě vynechávám, ani do centra nepolezu. Říkám si, jak to uteklo, je to přes 30 let, kdy jsem sem vzali moje rodiče "na výlet" a všechno nám připadalo tak vzdálené, a nové, protože před Listopadem byl Norimberk mnohem dál než Budapešť, Kyjev nebo i Moskva. A teď s pocitem všednosti a nudy, místo lesklých výloh a záplavy zboží vidím jen tlupy Turků, Arabů, a ruskojazyčných individuií, kouzlo nového zmizelo, Německo, tak moc si podobné všude...
Táta, tehdy mu bylo 60, chodil městem zvolna, každou chvilku stál a "rozhlížel se", protože mu nesloužil dech, díky jeho zálibě v nikotinu.
Našel si ale vždycky dobrou záminku k zastávce, na něco ukázal, a dlouze o tom hovořil.
Výlet do Norimberka byl svátek...
Škoda, že tu není se mnou.
Nebo je?
