83 km
Vím, že je to úplně marné a zbytečné, přesto, naprosto dětinsky, to stále dělám.
Asi jí znáte, je to taková ta dokonalá mobilní aplikace, co se tváří, že zná a umí naprosto všechno.
A tak mi hlásí, že "déšť začne za 3 minuty" i když mi už dobrou hodinu bubnují kapky do okna. Ale to je ta lepší varianta, o té horší, kdy stejnou hodinu stojím vmáčknutý ve výklenku a čekám, až "déšť za 8 minut skončí", tak o té jednou napíšu rýmovaný žalozpěv.
Tak i dneska ráno, koukám do mobilu, kdy že ten slejvák skončí, abych alespoň do sucha vyjel. Jak jsem již naznačil, vykoukal jsem kulový, protože ač v aplikaci na mých souřadnicích už dávno ani nekápne, venku zatím, no však víte. Stejně všechny věstírny, včetně té slavné norské, hlásí, že bude deštivo, tak nevím, co to tu hraju.
"No tak zmokneš, nejsi z cukru!" zavelím si.
"Ale když já nechci, všechno je pak špinavý, uprasený.." vymlouvám se.
"Stejně suchý dneska nedojedeš, není to tak zlé, vzpomeň na Bretaň".
Tak jo, návleky na kolena i na boty, kapucu nasadit, mobil do pouzdra, přes brašnu natáhnout pláštěnku a jedu.
Jen vytlačím kolo z průjezdu, déšť ustává.
Zázrak, Šéf mě má rád!
Ne, kdepak, to se jen mraky přeskupily, aby mohly vypustit více vody, jen co polevím v ostražitosti.
A taky jo.
Ale když už je člověk jednou mokrý, déšť mu neublíží.
A tak jedu podél Rýna, užívám si stezky, kterou pro mě ten nečas zprivatizoval. Houby zle. Je to krása. Míjím nejvýchodnější bod sladké Francie vyznačený bojkou v Rýnu, obdivuji přívoz, ti lišáci udělali molo skoro doprostřed řeky, nechali tam jen díru, aby mohly proplouvat lodě, a tou dírou pendluje převozník. A mostík s výhledem na polopotopené loďky, které mě už dlouho nutí přemýšlet, zda-li je jejich čas už sečten, nebo ještě někdy poplují. A přemýšlení o takových věcech nedělá duši dobře, tak mě z filosofování probere silnější dávka vody z nebe, za kterou jsem výjimečně vděčný. A pak Strasbourg, město, které nelze nemít rád.
Na Kleberově náměstí protestují Íranci proti brutalitě režimu u nich doma, o kousek dál se formují anarchisti s pro mě nepochopitelným heslem "Ultimate justice", a o pár metrů žongluje chlápek se skleněnou koulí. Před katedrálou mladá žena do mikrofonu velmi naléhavě vysvětluje, že Ježíš žije, a asi jo, protože už neprší a na oblohu se vykulilo hřejivé sluníčko.
Taky je možné, že v tom Spasitel prsty tentokrát nemá, a že se ta zázračná apka pro jednou nespletla, protože od teď až do konce týdne tady má být krásně. I kdyby nebylo, jsem rád, že zase jedu.Fotogalerie
